V tomto dílu se zaměříme na procesní mapování. Když v praxi vídám tento typ workshopu, často se setkávám se dvěma zásadními problémy.

Ten první pramení z toho, že se v podstatě jedná pouze o workshop. Jinými slovy, že se procesní mapování nespojí s návštěvou procesu samotného, kde je možné vše vidět na vlastní oči, a tak říkajíc v praxi (takzvaná Gemba nebo Gemba Walk). Ideální je zkombinovat tyto dva přístupy dohromady. To znamená nejlépe nejdříve navštívit proces s týmem, pečlivě vše pozorovat a zaznamenávat dílčí poznatky a nálezy. Poté následuje mapovací workshop, kde se opět v týmu všechny poznatky vizualizují pomocí procesní mapy. Ideální je, když se výsledná procesní mapa jde ještě ověřit (validovat) do samotného procesu. Většinou tento postup Green Belti nebo Black Belti nepoužívají, spolehnou se pouze na mapovací workshop jako takový. Kvalita procesní mapy a poznání procesu je pak samozřejmě nižší a poznatky nejsou tak hluboké.

Druhý typ problému, který je myslím ještě závažnější, je to, že se proces nemapuje v týmu na společném workshopu, ale že jej Green Belt nebo Black Belt mapuje samostatně. Chápe tuto disciplínu jako individuální úkol, častokrát se nechá zlákat týmem k tomu, že si zve jednotlivé členy na individuální sezení, kde mu kolegové svoje procesy diktují. Nebo může být navržena varianta, že se v podstatě zreviduje již existující procesní mapa a pouze se validuje, zda je platná nebo nikoliv. Nicméně ani jeden z těchto postupů není vhodný. Je třeba si uvědomit, že na workshopu nám nejde jen o získání procesní mapy, ale i o vyvolání velmi detailní diskuze v rámci týmu o tom, jak proces funguje, případně proč nefunguje, a jak by mohl fungovat jinak. Jsem jednoznačně přesvědčen o tom, že jinak než společnou prací na společném workshopu toho dosáhnout nelze.

Příklad - procesní mapa
Příště si povíme něco o hledání a generování kořenových příčin procesního problému.