ICG-Capability

Zranitelnost aktiv vůči černým labutím

Každý systém, i ten podnikatelský, který navrhl člověk, funguje za určitých podmínek. Když jsou reálné podmínky jiné než projektované, systém ztrácí svoji výkonnost. Musíme navrhovat systémy tak, aby dokázaly fungovat i při změně podmínek. Je vhodné mluvit o odolnosti neboli o robustnosti systému, aktiv.

Robustnost je schopnost aktiva generovat v čase konzistentní výstupy dle požadavků, při dynamických změnách vnitřního a vnějšího prostředí.

Dynamickou změnou budeme rozumět skokovou změnu stresorů nebo dlouhotrvající a sílící změnu stresorů. Stresor je vnější nebo vnitřní charakteristika systému, která nabývá hodnot, na které nebyl systém dimenzován.

Dle této definice, existuje několik typů odolnosti aktiva produkovat výstupy při dynamické změně vnějšího a vnitřního prostředí:

1. Křehký, citlivý (fragile) systém
2. Robustní systém
3. Adaptivní systém
4. Antifragile (posílujíicí) systém

Obrázek: Rozvoj robustnosti systému

Prevence zranitelnosti aktiv

Existuje několik principů, jak navrhovat, budovat, přestavět aktiva – firmu, projekt či proces tak, abychom zvýšili jeho odolnost proti hrozbám typu černá labuť:

Diverzita aktiv (typ) – Černé labutě obyčejně mají omezenou účinnost na určitý typ aktiva. Devastační účinek je vyšší, pokud jsou aktiva zranitelná a jsou stejného rodu, resp. pokud jde o mono byznys. Cílená diverzita zvyšuje pravděpodobnost, že ne všechna aktiva budou citlivá na konkrétní zlomovou událost. Jedná se o geografickou, aplikační, cenovou, tržní, produktovou, procesní a technologickou, ale i dodavatelskou diverzitu. Z krátkodobého hlediska může být orientace na mono–byznys vysoce výnosná, ale nese s sebou vysokou zranitelnost – potenciální ztrátu v důsledku vzniku zlomové události. Z dlouhodobého hlediska má smysl držet a cíleně rozvíjet diverzifikovaný byznys, který je daleko odolnější než mono byznys.

Adaptabilita aktiv (flexibilita) – Procesy a systémy, které jsou otevřené, umožňují určitou adaptabilitu a mají v sobě zabudovanou flexibilitu, se rychleji vypořádají s výpadkem výkonnosti než stabilní, rigidní systémy. Předpokládá se flexibilita nejenom vnitřních aktiv, ale přes vazby i vnějších aktiv (na straně vstupů – dodavatelé a na straně výstupů – zákazníci). Tj. být schopen přepnout v případě potřeby na nové dodavatele, resp. přepnout na nové zákazníky, trhy.

Redundantnost aktiv (kvantita) – Určitá míra procesní, funkční a finanční redundance zdrojů (další zdroje, snadný přístup k nim) umožňuje subjektu překlenout kritickou dobu, kdy je narušená prodejní schopnost, procesní schopnost či přístup ke vstupům. Princip redundantnosti by měl být posouzen ve vztahu k tlaku ze strany lean aktivit – zeštíhlit všechny procesy a nepotřebné zdroje mnohdy až na úroveň „firemní anorexie“, kdy firma již není schopna nějaké rychlé akce. Cena za redundantní zdroje by měla být vybalancovaná s velikostí existenčního rizika.

Modularita aktiv (vazby) – Když aktiva mají mezi sebou flexibilní standardizované vazby, interfejsy, tak je v případě zlomové události můžeme omezit, přesměrovat či vypnout, a tím ochránit před poškozením. Modularita přepokládá cílené rozčlenění aktiv na samostatné moduly propojené standardizovanou vazbou, kterou je možné v případě potřeby rychle a spolehlivě vypnout nebo obnovit.

Obrázek: Modularita aktiv umožňuje rychlou izolaci zasažených aktiv a eliminaci domino efektu.

Integrita aktiv s okolím – obyčejně firma působí v nějakém širším podnikatelském prostředí, proto by její cíle a chování neměly být v opozici s okolím a nevyvolávat restrikce, omezení nebo sankce. Resp. opačně v případě hrozby černých labutí z vnějšího prostředí, by firma měla být schopna přejít na autonomní režim, kdy funguje nezávisle na okolí.

Obrana klíčových aktiv – například letadlo má několik systémů protiraketové obrany. Aktiva firmy by měla mít promyšlené obranné linie kolem klíčových aktiv.

Detekce zranitelnosti aktiv

Monitorovací systém. Firmy by měly mít zabudovaný systém detekce zranitelnosti zlomových událostí vedoucích k existenčním rizikům: permanentní monitoring, rozpoznávání černých labutí, disciplína při realizaci protiopatření.

Zátěžové testy aktiv. Má smysl provést zátěžové testy pro extrémní stavy, které nejsou obvyklé pro běžné procesy. Národní banky, po zkušenostech s finanční krizi 2008, provádějí pravidelné zátěžové testy banky na kapitálovou přiměřenost a připravenost na krizovou situaci.

Mitigace zranitelnosti aktiv

Záchranný systém aktiv. Pro situace, kdy je událost detekovaná jako černá labuť s existenčními účinky na podnikání, by firmy měly mít vypracovaný spolehlivý systém záchrany aktiv. Podobně jako ve stíhačce, nejcennější aktivum – pilot – má pod sebou katapultáž, kterou může použít na svoji záchranu. Podobně jako obranný systém, tak i záchranný systém by měl mít několik úrovní, které se aktivují dle dynamiky, vývoje dynamiky událostí.

Obrázek: Záchranný systém aktiv před existenčními riziky.

V tabulce jsou sumarizované principy de–risk strategie na zvýšení odolnosti aktiv proti existenčním účinkům černých labutí.

Mechanismus „Nejprve náboje a potom koule“

Prevence

Na analytických schopnostech záleží, ale na empirickém ověření záleží daleko víc. Nejde tady o předpověď budoucnosti. Jde o získání vlastních, ale i cizích empirických zkušeností, že dokážete s vysokou jistotou dotáhnout rozhodnutí do plánovaného konce. Říkejme této kalibraci střelba náboji. Náboj je test nebo experiment s nízkými náklady, malým rizikem a malým rozptylem, malým devastačním účinkem. Když minete cíl, experiment se zopakuje s vylepšeními parametry pro zvýšení přesnosti. Malými, nenákladnými experimenty se firma naučí s jistotou trefit do cíle. Pomocí několika výstřelů s náboji úspěšné firmy kumulují znalosti pro vystřelení drahé dělové koule s vysokou pravděpodobností trefy do cíle a dosažení pozitivního skokového efektu.

Kalibrované dělové koule znamenají empiricky ověřené zkušenosti, které zaručují, že firemní vysoká stávka bude s vysokou pravděpodobností úspěšná.

U firemních rozhodnutí spojených s vysokým potenciálním existenčním rizikem není dostatečné vykonat rozsáhlé a detailní analýzy (výpočty). Jedině znalosti, empiricky ověřené, jsou zárukou, že se plánovaný výsledek a skutečný výsledek nebudou lišit. Znalost je schopnost něco dokázat, udělat. Informace jsou jen návodem, jak to udělat.

Neschopnost firmy vystřelit po kalibraci dělovou kouli vede k průměrným výsledkům. Důležité je, aby firma přijala závazek, že po kalibraci vystřelí dělovou kouli a potom zužitkuje přínosy tohoto pozitivního skoku.

Při této kombinaci kreativity a disciplíny se rodí schopnost firmy zbavovat potenciálně černé labutě existenčního rizika na akceptovatelnou úroveň.

Mitigace

I úspěšné firmy dělaly chyby a vystřelily nekalibrované dělové koule. Zvykly si však tato pochybení rychle napravit. Rozdíl mezi úspěšnými firmami a neúspěšnými je v tom, že neúspěšné firmy se snaží z katastrofické situace dostat střelbou dalších nekalibrovaných koulí. Kdežto úspěšné firmy se z neúspěchu zotavují tím, že se vrátí k disciplíně, díky které střílejí dělové koule jenom na základě empirického ověření. Úspěšné firmy, které prosperují v časech nejistoty, od neúspěšných odděluje právě toto riskantní rozhodování.

Obrázek: Redukce existenčních rizik mechanizmem: Nejprve náboje a potom koule.

Stáhněte si celý E-book a zjistěte, jaké jsou přínosy řízení existenčních rizik.